Nezvykle vysoká mořská hladina způsobila rekordní povodně na Floridě a v Kalifornii
Části kalifornského a floridského pobřeží ve Spojených státech amerických zasáhly v posledních dnech mimořádné záplavy. Hlavní příčinou přitom nebyly extrémní srážky, ale vysoká hladina moře, ke které došlo kombinací astronomického přílivu, atmosférického proudění a dění v oceánech. Významnou roli sehrála také klimatická změna.
Auto projíždějí zaplavenými jízdními pruhy v East Ocean Avenue v Boynton Beach na Floridě, 26. října 2026, zdroj: accuweather.com
Základním předpokladem záplav byl takzvaný "king tide", tedy mimořádně vysoký astronomický příliv. Ten nastává při vhodné kombinaci vzájemné polohy Slunce, Země a Měsíce. Letos připadl úplněk na 25. října a o tři dny později se Měsíc nacházel v přízemí své dráhy, tedy nejblíže Zemi. Samotný astronomický příliv by ale tak rozsáhlé záplavy nezpůsobil. Nad jihovýchodní polovinou Spojených států se současně vytvořila rozsáhlá tlaková výše severně od postižené oblasti a oblast nižšího tlaku nad Atlantikem se středem mezi Kubou a Floridou. Mezi oběma útvary vznikl značný horizontální tlakový gradient, který podporoval dlouhotrvající severovýchodní větry směřující k východním břehům Floridy. Vítr dosahoval rychlosti přibližně 40 až 55 kilometrů za hodinu. Po řadu dní tlačil povrchovou mořskou vodu proti pobřeží, kde docházelo k jejímu hromadění. Mechanismus větrem vyvolaného zvýšení hladiny přidal další centimetry k již vysokému astronomickému přílivu. Důležitá přitom byla délka trvání situace. Pobřeží se opakovaně zaplavovalo během několika po sobě jdoucích vysokých přílivových cyklů. Vlny tak měly více času na erozi pláží a pobřežních dun a mezi jednotlivými záplavami prakticky nebyl prostor pro provizorní ochranná opatření. Situaci navíc komplikovaly srážky, jejichž úhrny dosahovaly 25 až 50 milimetrů. Zvýšená hladina oceánu totiž zhoršovala odtok dešťové vody do moře. Vznikala tak kombinovaná povodeň, při níž se vzájemně zesilují účinky pobřežního zaplavení a srážkového odtoku.
Významnou měrou k povodním na Floridě přispěly dlouhotrvající severovýchodní větry (zde situace z 27. října 2026), zdroj: ventusky.com
V Miami zaznamenali mezi 21. a 26. říjnem šest po sobě jdoucích dnů se středně velkými pobřežními záplavami. Tak dlouhá série nebyla od začátku měření v roce 1994 dosud pozorována. V úterý 27. října pak hladina překročila hranici tzv. závažných záplav. Maximální výška hladiny se dosáhla jen o 2,5 milimetru nižší úrovně, než činí rekordní hodnoty zaznamenané při hurikánech Irene v roce 1999 a Wilma v roce 2005. Ve Fort Lauderdale a Palm Beach pak úterní hodnoty dokonce přesáhly rekordy dosažené při hurikánech před více než 50 lety.
Mapa ukazující zaplavení částí Miama slanou mořskou vodou (světle modrá a zelená barva), zdroj: bsky.app
Na kalifornském pobřeží byly příčiny záplav složitější. K astronomickému přílivu se přidalo několik oceánských procesů, které zvýšily hladinu moře již před jeho příchodem. Významnou roli sehrálo aktuálně probíhající super El Niño v tropickém Pacifiku. Při tomto jevu slábnou pasáty, které za běžných podmínek ženou povrchovou vodu směrem na západ. Část nahromaděné oceánské vody se následně přesouvá k východu prostřednictvím tzv. rovníkových Kelvinových vln. Jde o rozsáhlé oceánské vlny, které se působením gravitace a zemské rotace šíří podél rovníku a dokážou přenášet zvýšení mořské hladiny na vzdálenosti tisíců kilometrů. Po dosažení amerického pobřeží se část této vlnové poruchy šíří dále podél pobřeží směrem k severu. Pobřežní Kelvinovy vlny mohou během El Niña zvýšit hladinu u Kalifornie přibližně o 15 až 30 centimetrů.
Dalším faktorem byla mimořádná mořská vlna veder. Vody u jižní a střední Kalifornie dosahovaly podle hodnocení NOAA čtvrté, tedy extrémní kategorie intenzity. Teplejší voda má menší hustotu a v důsledku tepelné roztažnosti zaujímá větší objem. Také tento proces proto přispívá ke zvýšení hladiny, v dané oblasti podle některých odhadů o dalších 15 až 25 centimetrů. Celkový dopad všech uvedených faktorů vedl k rekordně vysoké hladině vody v San Diegu i Los Angeles (oproti dlouhodobému průměru byla hladina o 80 až 85 cm vyšší). Tři nejvyšší úrovně za více než 100leté měření byly přitom dosaženy v prvních třech dnech tohoto týdne.
10 nejvyšších úrovní mořské hladiny v San Diegu, Los Angeles a San Franciscu, zdroj: bsky.app
Letošní podzim je výjimečný také z astronomického hlediska. Vedle každoročních mimořádných přílivů se uplatňují víceleté změny geometrie měsíční dráhy, zejména cykly s periodami přibližně 4,4 a 18,6 roku.
Ty ovlivňují amplitudu jednotlivých slapových složek a mohou v určitých oblastech zvýšit maximální příliv o dalších několik centimetrů, letos to v Kalifornii může znamenat přibližně 5 až 10 centimetrů. V kombinaci s dlouhodobým vzestupem hladiny oceánu, který u kalifornského pobřeží dosahuje za poslední století přibližně 20 centimetrů, tak vznikají podmínky pro mimořádně vysoké úrovně vodní hladiny. V průběhu zimy může být situace ještě horší. Během El Niña totiž často dochází k postupu tlakových níží nad jihozápad Spojených států. Pokud se silné zimní bouře s vysokými vlnami potkají s mimořádnými přílivy a již zvýšenou hladinou oceánu, můžou být výsledné záplavy ještě závažnější než ty říjnové.
Příspěvky jednotlivých faktorů vedoucích k dosažení mimořádně vysokých vln v Kalifornii během této zimy, zdroj: https://blog.ucs.org (přeloženo s pomocí AI)
Aktuální situace ukazuje, že ničivé pobřežní záplavy nemusejí nutně souviset s příchodem silné bouře. Stačí, když se několik příznivých okolností sejde ve stejnou dobu. Zásadní roli přitom hraje dlouhodobý růst hladiny oceánu. V oblasti Miami se mořská hladina od roku 1931 zvýšila přibližně o 34 centimetrů. Povodeň, která by tehdy odpovídala přibližně desetileté události, se letos během října vyskytla již více než desetkrát. Další zesílení přílivových záplav se očekává během třicátých let, kdy se k pokračujícímu růstu hladiny přidá další fáze dlouhodobého měsíčního cyklu.
Auto projíždějí zaplavenými jízdními pruhy v East Ocean Avenue v Boynton Beach na Floridě, 26. října 2026, zdroj: accuweather.com
Základním předpokladem záplav byl takzvaný "king tide", tedy mimořádně vysoký astronomický příliv. Ten nastává při vhodné kombinaci vzájemné polohy Slunce, Země a Měsíce. Letos připadl úplněk na 25. října a o tři dny později se Měsíc nacházel v přízemí své dráhy, tedy nejblíže Zemi. Samotný astronomický příliv by ale tak rozsáhlé záplavy nezpůsobil. Nad jihovýchodní polovinou Spojených států se současně vytvořila rozsáhlá tlaková výše severně od postižené oblasti a oblast nižšího tlaku nad Atlantikem se středem mezi Kubou a Floridou. Mezi oběma útvary vznikl značný horizontální tlakový gradient, který podporoval dlouhotrvající severovýchodní větry směřující k východním břehům Floridy. Vítr dosahoval rychlosti přibližně 40 až 55 kilometrů za hodinu. Po řadu dní tlačil povrchovou mořskou vodu proti pobřeží, kde docházelo k jejímu hromadění. Mechanismus větrem vyvolaného zvýšení hladiny přidal další centimetry k již vysokému astronomickému přílivu. Důležitá přitom byla délka trvání situace. Pobřeží se opakovaně zaplavovalo během několika po sobě jdoucích vysokých přílivových cyklů. Vlny tak měly více času na erozi pláží a pobřežních dun a mezi jednotlivými záplavami prakticky nebyl prostor pro provizorní ochranná opatření. Situaci navíc komplikovaly srážky, jejichž úhrny dosahovaly 25 až 50 milimetrů. Zvýšená hladina oceánu totiž zhoršovala odtok dešťové vody do moře. Vznikala tak kombinovaná povodeň, při níž se vzájemně zesilují účinky pobřežního zaplavení a srážkového odtoku.
Významnou měrou k povodním na Floridě přispěly dlouhotrvající severovýchodní větry (zde situace z 27. října 2026), zdroj: ventusky.com
V Miami zaznamenali mezi 21. a 26. říjnem šest po sobě jdoucích dnů se středně velkými pobřežními záplavami. Tak dlouhá série nebyla od začátku měření v roce 1994 dosud pozorována. V úterý 27. října pak hladina překročila hranici tzv. závažných záplav. Maximální výška hladiny se dosáhla jen o 2,5 milimetru nižší úrovně, než činí rekordní hodnoty zaznamenané při hurikánech Irene v roce 1999 a Wilma v roce 2005. Ve Fort Lauderdale a Palm Beach pak úterní hodnoty dokonce přesáhly rekordy dosažené při hurikánech před více než 50 lety.
Mapa ukazující zaplavení částí Miama slanou mořskou vodou (světle modrá a zelená barva), zdroj: bsky.app
Na kalifornském pobřeží byly příčiny záplav složitější. K astronomickému přílivu se přidalo několik oceánských procesů, které zvýšily hladinu moře již před jeho příchodem. Významnou roli sehrálo aktuálně probíhající super El Niño v tropickém Pacifiku. Při tomto jevu slábnou pasáty, které za běžných podmínek ženou povrchovou vodu směrem na západ. Část nahromaděné oceánské vody se následně přesouvá k východu prostřednictvím tzv. rovníkových Kelvinových vln. Jde o rozsáhlé oceánské vlny, které se působením gravitace a zemské rotace šíří podél rovníku a dokážou přenášet zvýšení mořské hladiny na vzdálenosti tisíců kilometrů. Po dosažení amerického pobřeží se část této vlnové poruchy šíří dále podél pobřeží směrem k severu. Pobřežní Kelvinovy vlny mohou během El Niña zvýšit hladinu u Kalifornie přibližně o 15 až 30 centimetrů.
Dalším faktorem byla mimořádná mořská vlna veder. Vody u jižní a střední Kalifornie dosahovaly podle hodnocení NOAA čtvrté, tedy extrémní kategorie intenzity. Teplejší voda má menší hustotu a v důsledku tepelné roztažnosti zaujímá větší objem. Také tento proces proto přispívá ke zvýšení hladiny, v dané oblasti podle některých odhadů o dalších 15 až 25 centimetrů. Celkový dopad všech uvedených faktorů vedl k rekordně vysoké hladině vody v San Diegu i Los Angeles (oproti dlouhodobému průměru byla hladina o 80 až 85 cm vyšší). Tři nejvyšší úrovně za více než 100leté měření byly přitom dosaženy v prvních třech dnech tohoto týdne.
10 nejvyšších úrovní mořské hladiny v San Diegu, Los Angeles a San Franciscu, zdroj: bsky.app
Letošní podzim je výjimečný také z astronomického hlediska. Vedle každoročních mimořádných přílivů se uplatňují víceleté změny geometrie měsíční dráhy, zejména cykly s periodami přibližně 4,4 a 18,6 roku.
Ty ovlivňují amplitudu jednotlivých slapových složek a mohou v určitých oblastech zvýšit maximální příliv o dalších několik centimetrů, letos to v Kalifornii může znamenat přibližně 5 až 10 centimetrů. V kombinaci s dlouhodobým vzestupem hladiny oceánu, který u kalifornského pobřeží dosahuje za poslední století přibližně 20 centimetrů, tak vznikají podmínky pro mimořádně vysoké úrovně vodní hladiny. V průběhu zimy může být situace ještě horší. Během El Niña totiž často dochází k postupu tlakových níží nad jihozápad Spojených států. Pokud se silné zimní bouře s vysokými vlnami potkají s mimořádnými přílivy a již zvýšenou hladinou oceánu, můžou být výsledné záplavy ještě závažnější než ty říjnové.
Příspěvky jednotlivých faktorů vedoucích k dosažení mimořádně vysokých vln v Kalifornii během této zimy, zdroj: https://blog.ucs.org (přeloženo s pomocí AI)
Aktuální situace ukazuje, že ničivé pobřežní záplavy nemusejí nutně souviset s příchodem silné bouře. Stačí, když se několik příznivých okolností sejde ve stejnou dobu. Zásadní roli přitom hraje dlouhodobý růst hladiny oceánu. V oblasti Miami se mořská hladina od roku 1931 zvýšila přibližně o 34 centimetrů. Povodeň, která by tehdy odpovídala přibližně desetileté události, se letos během října vyskytla již více než desetkrát. Další zesílení přílivových záplav se očekává během třicátých let, kdy se k pokračujícímu růstu hladiny přidá další fáze dlouhodobého měsíčního cyklu.
