Vzduchové hmoty

Vzduchová hmota je velké množství vzduchu v troposféře (spodní část atmosféry do cca 12km), které má podobné vlastnosti. Na plochu má vzduchová hmota přibližně velikost moří a pohybuje se ve směru hlavního systému proudění v atmosféře (všeobecné cirkulace atmosféry). V praxi je pak v rámci jedné vzduchové hmoty relativně podobné počasí.

Vzduchová hmota vzniká v tzv. ohnisku, kde přijímá charakteristické vlastnosti podle geografických a jiných podmínek. Při změně proudění v atmosféře se vlivem přesunu vzduchových hmot mění jejich původní vlastnosti. Tento proces se nazývá transformace vzduchových hmot, která má velký význam pro změny podmínek počasí. Vzájemná rozhraní různých vzduchových hmot pak vytvářejí atmosférické fronty.

Třídění vzduchových hmot

Existují dva druhy klasifikace vzduchových hmot, a to termická a geografická. První dělí vzduchové hmoty podle relativní teploty, druhá podle místa jejich vzniku.

V termické klasifikaci se rozlišují:

• teplé vzduchové hmoty
• studené vzduchové hmoty
• místní vzduchové hmoty.

Každý z těchto druhů se dále dělí na:

• stabilní vzduchovou hmotu
• instabilní vzduchovou hmotu.

Arktický vzduch se nazývá vzduchová hmota vzniklá za polárním kruhem.

Vzduch mírných zeměpisných šířek je vzduchová hmota vznikající v mírných zeměpisných šířkách.

Tropickým vzduchem se rozumí vzduchová hmota, která se vytváří v subtropických zeměpisných šířkách.

Ekvatoriálním vzduchem se rozumí vzduchová hmota, která se tvoří v tropických šířkách. Do Evropy neproniká.

Charakteristiky teplých vzduchových hmot

Teplá stabilní vzduchová hmota se nad pevninami pozoruje zpravidla v chladné polovině roku při vpádu mTV nebo mPV nad pevninu. Charakteristické počasí v této hmotě: souvislé oblaky druhu stratus nebo stratocumulus, někdy z nich vypadávají srážky. Denní chod meteorologických prvků je velmi nevýrazný, někdy se dokonce díky značné advekci pozoruje v noci oteplení.

Teplá instabilní vzduchová hmota se nad pevninami pozoruje především v létě, v blízkosti pobřeží i v zimě (při vpádu mTV a kTV). Charakteristické počasí v této vzduchové hmotě: oblaky druhu cumulus a cumulonimbus, deště a často bouřky. Denní chod meteorologických prvků je výraznější než u stabilní hmoty, ale není moc velký.

Charakteristiky studených vzduchových hmot

Studená stabilní vzduchová hmota se nad pevninami vyskytuje především v zimě při vpádu kPV a kAV. Charakteristické počasí v této hmotě: bezoblačné, mrazivé, jsou pozorovány radiační mlhy. Denní chod meteorologických prvků je podstatně větší než v teplé stabilní hmotě, ale menší než v hmotách instabilních.

Studená instabilní vzduchová hmota se nad pevninami pozoruje zpravidla v teplé polovině roku při vpádu mPV a mAV nad pevninu. Charakteristické počasí: oblaky druhu cumulus a cumulonimbus, přeháňky. V noci je v přízemní vrstvě vzduchová hmota stabilní. Denní chod meteorologických prvků je velmi výrazný, např. rozdíl teplot mezi dnem a nocí může dosáhnout 10 – 15°C.